Fake smile

4. července 2016 v 11:22 | Kathy |  Různé
Neuvědomujeme si to, ale používáme ho. Někdo si to uvědomuje. Fake smile. Jaký má význam? Dává tím lidem snad najevo krutou faleš? Věnovat usměv tobě, tobě a tobě. Někdy ztratíme prostě chuť se usmívat. Předstíraně se zasmějeme vtipu, aby to lidem nepřišlo divné. Začínáme u sebe. Hledáme příčinu toho proč se neusmějeme. Nejde to. Zvednout koutky a vyypustit smích. Upřímný. Proč to teda nejde? Nemáme náladu, chuť, motivaci... Vtipné věci nejsou vtipné. Svět je podmračený kolem šeď. Jako by v našem nitru zela černá díra, která pomalu pohlcuje celou duši. Právě začalo pršet. Kapky stékají po skle až na bílý parapet. Obloha je šedá i přesto támhle světlo ukazuje duhu. Duha. Vyjímá se nádherně v té všudepřítomné šedi. Nesnášíme tohodle a tohodle člověka. Musíme, ale snášet jeho přítomnost. Nesnesitelné. Já vím. Proto poplačte a usmějte se, jak právě máte chuť. Nic svobodnějšího v tom životě totiž není...

"Člověk by se měl smát celý svůj život. Jestli se dokážete smát v jakékoli situaci, naučíte se jim čelit - a to vám pomůže dospět. Neříkám vám, že nemáte plakat. Ve skutečnosti však když se neumíte smát, neumíte ani plakat. Smích a pláč jdou ruku v ruce, jsou součástí jednoho jevu - autentického bytí v pravdě."
- Osho
"Nutím se do smíchu kvůli všemu ze strachu, abych se nad tím nerozplakal."
- Pierre-Augustin de Beaumarchais


Vaše Kathy
 

Give me love

3. července 2016 v 14:45 | Kathy |  My stories
Zdravím vás! Dnes ráno jsem slyšela tuhle písničku a napadlo mě podle toho něco napsat. Ráda píšu dlouhé i krátké příběhy. Dle chutě a nálady. Přikládám vám sem i písničku. Prosím pusťte si ji ke čtení :)


Vidíš to nemohla jsem dál žít s přesvědčením, že mě nevidíš. Schovávám se za zdí, jako nějaký šílenec. Podivín co nechce být vidět. Chci abys jen věděl... Miluju tě. Nic víc.
Nad mým tělem se skláněl detektiv. Všude slyším sirény. ,,Byla tak mladá.." I mladí lidé umírají pane detektive. Umírají pro lásku. Zmařenou lásku. Jako je ta má.
Dva lidé na ulici choulí se k sobě jako dva hanební milenci. Jen nebýt přistiženi. Mají to štěstí, které já ztratila. My jsme ho ztratili. Uvědomuješ si to?
Teď sedím na posteli. Na bílém prostěradle, kde jsem s tebou strávila pár nocí. Pamatuješ si to?
Probírám se vzpomínkami a hledám svůj záchytný bod. Víš co jsem zjistila? Neexistuje.
Fotografie na oprýskaných zdech. Společně jsme je sem pověsili.
Starý dům šeptá své tajemství a jen já jim rozumím, ty je přehlížíš.
Se skloněnou hlavou vzpomínám na dávné časy. Opravdu je to tak dávno?
Konvice vypouští svou smutnou píseň v podobě páry a s větrákem tu houstne ještě větší dusno. Dusno z té samoty. Ale já se nevzdám. Možná si už zapomněl. Já ne.
Sedávám v malém občerstvení ve zdejším metru. Zde se chodíš zašívat.
Prázdný pohled upírám na protější zeď. Čekám. Čekám na tebe. Na tvůj hlas, který mi řekne: Miluji tě.
Vidíš? Kvůli tobě začínám vyřezávat bezduché dřevěné panenky, aniž by to mělo význam. Pro tebe možná ne.
Cítím se opile. Svět se se mnou točí dokola.
Takováhle je smrt?
Dvě postavy. Postavila jsem je k sobě. Takhle si mě objímal na našem prvním setkání a šeptal mi do vlasů, že mě nikdy neopustíš.
Pálí to. Pálí. Ta bolest je další vzpomínkou na tebe. Škrábu se. Svíjím se. Něco ve mně roste. Šimrá mě kůže na zádech.
Zatajím dech. Co je to? Zkrvavěné bílé pírko. Zakrvácené mou krví. Jen ztěží tomu uvěřit. Ne, lásko. Jsem anděl.
Kostelní zvon a starobylé hodiny ukazují půlnoc. Magický to čas.
Vyrostly mi křídla. Věřil bys tomu?
V měsíčním světle povstal anděl.
Stojím v prázdné uličce a nevím o co se snažím.
Zase sedávám v metru. Naděje ve mně neumřela. Sedíš tam a dáváš si kafe. Tváříš se smutně. Copak? Lituješ. Lituju tedy také.
Dostala jsem nápad. Vyrobím si luk a šípy. Bláznivé? Ovšem že ne. Inspirace amora. Proč já bych nemohla být amorem?
Je čas uklidit ty dvě postavy. Nechci si tě připomínat. Nemá to cenu. Nevidíš mě, neslyšíš.
Dvě kamarádky. Smějí se. Pousměji se též. Ví ta druhá o náklonosti té první k ní? Neví. Energeticky spolu klábosí a už zase mé kroky směřují chodbou v metru.
Napnout luk, vystřelit šíp. Milujte se všichni. Tady a teď.
Paradox. Anděl zmařené lásky rozdává lásku a štěstí jiným. Jen se tomu směj. Každý člověk si zaslouží lásku. My dva jsme to nebyli.
Ano obejměte se. Používám panenky na přivábení. Jsem dobrý anděl? Sama nevím.
Závidím jim, svou závist dokážu ale překonat. Srdce bolí, srdce puká. Co s tím nadělám?
Svezu se vlakem. Pořád vím, kde bydlíš. Dům je prázdný. Bezmocně tu postávám a proto naskočím do auta. Víš o mé přítomnosti. Nevíš. To je dobře.
Cestou rozdávám lásku všem. Tolik lásky jednomu člověku. Tolik vášně. Všude kolem mě.
Naplňuje mě to.
Šeré ulice a podzemní sklepy. To je mé království.
Večírky? Nemohu zapomenout. Tam je nejvíce energie.
Chtěla jsem skočit. Anděl nemůže zemřít... Proč! Proč? Už to nezvládám! Šahám po šípu.

Bolest je pryč...
Vaše Kathy

Jdi a kup si mozek aneb Proč si úmyslně ničit život?

2. července 2016 v 20:33 | Kathy |  Názory
Po dlouhé době zpět! :)
Rozhodla jsem se poprvé napsat něco na Téma týdne. Možná mě za tento článek nebudete mít někteří rádi ale nevadí...

Pod tímto tématem vidím takovou malou trhlinu. Jdi a kup si mozek! Člověk může být retard, být blbý, nemožný vypatlaný ale vše se dá naučit ( ehm tady se trochu tluču zase s vědou a možná se úplně vše naučit nedá). Já opravdu pod tímto tématem nevidím iluzi blbého člověka, co si po ulici vykračuje (očividně bez mozku a rozumného myšlení) s šíleně vyplázlým jazykem neschopen vám říct kolik je 1 + 1 ( pro informaci dva).

Já touto větou narážím na lidi, kteří si níčí život a i zdraví kvůli př: Vzhledu, jiným lidem, partě nebo i pro sebe samotného. Poslední kapkou je to, že to může vést ke smrti (#zadnepoucovani)

Na tomto světě existují závisláci, anorektičky, bulimičky a další skupiny lidí.

Samozřejmě těchto skupin se nechci nějak dotknout nebo se navážet. To nemám v plánu protože já to jedné takové konkrétní skupiny patřila. Sice bych se sama před lety neoznačila za něco jako anorektičku ale dneska když se ohlédnu docela ano. Na tu dobu kdy mi bylo x let a měla jsem opravdu malou váhu. Takže byla jsem anorektička. Hladovka proběhla.

Dnes můžu říct, že jsem spokojeně žijící dívka, které se toto nelíbí a chce s tím něco udělat i přes to, že ona je pořád hubená ale má tu správnou váhu na svůj věk. Jím a zdraví si neníčím. K tomuhle u mě také došlo příčinou mé nemoci, kterou mám už od narození (nebudu se zmiňovat konkrétně).

A těm ostatním, kteří si tímto prochází neřeknu větu: Kupte si mozek ale... Zamyslete se jestli tohle má opravdu cenu. Zvažte následky.


Vaše Kathy
 


Úvod do citátů

12. února 2016 v 19:05 | Kathy |  Citáty
S citáty se my všichni setkáváme skoro každý den. Jsou jich plné noviny, internet, knihy ale i přáníčka a další věci dokonce i radio a televize.
Citáty nám dávají prostor pro krásu a naději, můžou být pozitivně i negativně napsány.

Citát je něco krásného.

Proč jsme si vlastně zamilovaly citáty? Snad pro jejich jednoduchost a upřímnost?
Ano, na citáty se nikdy nezapomíná. Největší myslitelé tohoto světa, kteří jsou už dávno po smrti a pronesli nějakou modrou větu ze života, žijí s námi stále právě v podobě moudrých vět - citátů které nám tu zanechali.

Citát může říct skoro každý člověk. Můžeme pronést moudrou větu jako třeba Oscar Wilde.


Třeba si tu naší větu vryje lidstvo do paměti a archívů.

Vaše Kathy

Stephen - Crossfire

12. února 2016 v 18:59 | Kathy |  Music
Zdroj: youtube.com
Tvůrce: Koala Kontrol
Oblíbená písnička.












Vaše Kathy.

My opinion - Freedom

12. února 2016 v 18:55 | Kathy |  Názory
V dnešním článku o mých názorech bych se chtěla věnovat tématu - Svoboda.

Přesně jak jsem se zmiňovala před několika měsíci v úvodu.

To co nás spojuje jsou - naše názory. Je tu, ale jeden problém. Pořád v nás žije strach, že nemůžeme žít svůj názor nahlas. Nesmíme se ozvat.

Jo. Je to pravda. V naší zemi do opravdu někdy vypadá, že nic nemůžeme... (#nohate).

Už tu bylo několik případů, kdy byl občan opravdu bezmocný (nebudu je jmenovat).

Především ten problém tkví ve společnosti. Dělí se na bohatí - chudí.
Je pravda pokud člověk není mocný a bohatý nezmůže takřka nic. V dnešní době korupce a vlády, a že v parlamentu je teda opravdu někdy pěkný zmatek, a politici z nudy tam provádějí bůhvíco a to bůhvíco pak vidíme v novinách a musíme se tomu zasmát.

Dnešní doba nás naučila, že musíme být silní a průbojní človíčci. Co ale s tím když je někdo tichý a citlivý? To mu dáme nálepku na čelo - nepoužitelné zboží? Pozor! I tito lidé dokážou velké věci. To je už všeobecně známo: Tichá voda břehy mele.

Proto nebojte se říct svůj názor i když vás s ním někdo pošle do háje a řekne abyste zavřeli klapačku. Mluvte! Mluvte! Mluvte! Protože nic svobodného na tom světě není a nejsme ve středověku, aby nám mohli vyříznout jazyk ;)


A jaký máte názor na tohleto vy?

Vaše Kathy

My opinion - Nature

12. února 2016 v 18:50 | Kathy |  Názory
V dnešním článku o mých názorech bych se chtěla věnovat už tolikrát projednanému tématu, a to j = Příroda.

Příroda. Příroda je krásná. Příroda je mocná.

Příroda je mocná?

Tak proč jí člověk dokáže porazit?

Proč? Proč? Proč?

Ach ano, moderní technologie.

Upřímně řečeno, když jdu po ulici a vidím, jak se kácí stromy. Třeba ta líska u nás minulý rok.
Proč? Proč kácíte ten bezmocný strom? Ano, má třeba nějakou tu nemoc kterou stromy mají ale...Stromy a rostliny nám čistí vzduch.

Celkově celá příroda nám ničím přispívá a co my? Dáváme jí něco my? Ano přírodě dáváme velice málo.
Jsou různé organizace ochránců přírody. Jsou chráněné krajiné oblasti, které stejně člověk za pár let zníčí.

Dobře teď vidíte mluvit mě tak trochu vegetariána (říkám tak trochu).

Opravdu, ale tohle si matka příroda nezaslouží! Kácení stromů pro výstavbu domů a panelových bytů. Vymícení parku a louky kvůli stavebnímu pozemku kdejakého podnikatele. Dobře chápu to lidstvo musí někde bydlet (už jsme od polozemnic pokročili dále no...).

Ale stejně se mi to nelíbí raději rostlinu překročím než na ní šlápnu.

Co je ale nejhorší příroda nám vrací úder v podobě - záplav, sesuvů půdy, zemětřesení, tornáda, tsunami. Hele uznávám některé katastrofy mají vědecky čistě původ z nitra země a desek. ( sakra zase ti vědci).

Né! Za přírodu nám to vrací naše mateřská planeta (mě by se také nelíbilo jakožto planetě, aby mi někdo níčil mou zelenou vegetaci).

Vemte si to, že každý den se pokácí v nějaké části světa strom nebo rovnou celý prales. Zníčí to přírodu, zníčí to život v tom pralese a zabije to zvířata co v něm žila.. zvířata = ohrožené druhy.

Zdroj obrázku: odkaz


Proto říkám...
Stop!
A jaký máte názor na tohleto vy?


Vaše Kathy

Úvod do mých názorů

12. února 2016 v 18:41 | Kathy |  Názory
Každá bytost lidského původu má své názory, někteří z nás je řeknou na veřejnosti, nebojí se prosadit si svou. Né ale všichni jsme, tak odvážní jak už to tak bývá své názory si myslíme jen ve své hlavě a dál nic víc.
Někteří je píšeme na blog protože to už je druh toho prosazení svého názoru. No dobře i já se rozhodla pro tuto variantu vyjadřování.

Tato rubrika jak už víte podle názvu bude obsahovat moje názory. Je jen na vás jestli se mnou budete souhlasit nebo ne. Vaše názory na moje názory vám neberu (teda pokud se slušně vyjádříte).
Názory různých lidí...Politiků, VIP hvězd a dalších slavných lidí, kteří si umí prosadit svou čtete v různých časopisech a rozhovorech. Přitom, ale pořád jsou jedinci kteří se bojí svůj názor vyjádřit.

Jsme ale přece ve svobodné zemi! Co by ne?

No mám takový pocit jestli vůbec v té svobodné zemi žijeme... Ale o tom až někdy jindy!
Zdroj obrázku: odkaz

Vaše Kathy

#1 - My diary - Library

12. února 2016 v 18:23 | Kathy |  My diary
11.2 2016

Tak tohle je můj jako by deníček... No tak se do něho budu snažit přidávat nějaké ty zápisky (samozřejmě jen ty které uznám za vhodné).

Zdravím vás!

Tak se jdeme vrhnout na →My day! My Thursday!←

Dnes jsem po dlouhé době zašla do místní krajské knihovny. Po cestě jsem si trochu vyčistila hlavu tím že jsem si vrazila sluchátka do uší a s zaplou písničkou Crossfire od Stephena jsem zamířila ke knihovně.
Jak už to tak bývá zamířila jsem do sekce pro mládež, a projížděla tituly a obaly knížek. Čekala jsem, že mě nějaká zaujme na první pohled, jak už to tak u mě většinou bývá.

Samozřejmě jsem ale nejprve musela vrátit již půjčené knížky a zjistila jsem nemilou věc...

Musela jsem si předplatit kartu ( 50 Kč) protože mi končila platnost. Nakonec jsem se odloudala do detektivek (další moje oblíbená sekce). V knihovně jsem byla asi (?) dvacet minut, možná i víc (kdoví).

Půjčila jsem si dohromady pět knížek:

Pokrevní pouta 4 - Ohnivé srdce od Richelle Mead.


Tajný kruh - kniha první - Zasvěcení od L.J Smith.


Druhý díl detektivky Virus jménem - Poklad od Kathy Reichs.


Třetí díl detektivky Virus jménem - Šifra od Kathy Reichs.


Černá sanitka a jiné děsivé příběhy - Současné pověsti a fámy v České Republice od Petra Janečka.

K té detektivce pro mládež vám řeknu jen to že příběh je o - čtrnáctileté Tory Brennanové, která je praneteří proslulé soudní antropoložky Tempe Brennanové.
Co se mi ale nejvíce zalíbilo, že knihu píše spisovatelka, která je jak jinak než soudní antropoložka, její styl psaní mě uchvátil a jelikož jsem ujetá na spisovatelky s mojí přezdívkou to tomu přidává plus k dobru :D Přečetla jsem první díl a teď už druhým ;)

Seriál Sběratelé kostí má na svědomí právě Kathy Reichs je totiž jeho producentkou.

Dneska jsem se měla dobře, vrátila jsem se domů pročetla si hned pár listů detektivky a pak se postarala o zvířata. Napsala jsem ''pár'' článků, a teď tu sedím a poslouhám hudbu :)


Zdroj obrázku: odkaz

Vaše Kathy

Kdo je Kathy?

27. ledna 2016 v 15:25 | Kathy |  Me
Kathy je vlastně od počátků blogování (už měla pár blogů) taková citlivá osůbka, dříve to spíše skrývala, ale dnes může klidně Kathy přiznat, že to je - Citlivá trochu romantická dívka ve znamení Vodnáře, která má ráda hudbu, tanec a kvalitní knižní literaturu. Musí ale také na sebe prásknout, že i ona má svou temnou stránku.

Kathy (jak je pravda) se hodně změnila - naučila se odpuštět lidem, snít své sny (doufejme že se naučí je i realizovat).
Má velké životní cíle: Chtěla být... Soudkyní, umělkyní, herečkou, skladatelkou, před nedávnem otaku ( jo musím vás zklamat Kathy sleduje anime a to často. Takže je otaku a k tomu se přidávají ještě další věci) a teď chce být spisovatelka. Spisovatelka která vystuduje psychologii.

V RPG hrách hraje většinou za postavu bezmocného člověka či "hodné" nadpřirozené bytosti.

Na tomto blogu bude psát o všemožných věcech - o svém životě, bude si vést deníček a sem tam něco plácne i o napřirozených věcech a celkově duchovnu, především, ale bude psát o drahých kovech a polodrahokamech - jaké jsou jejich léčivé účinky.

Sama Kathy jednu takovou sbírku drahých kamenů má ( cca. přes 120-200 kamenů?), sbírá je už od svých šesti-sedmi let ale o tom až v jiném článku.

kathys-dreams.blog.cz

Sni jako bys měla žít navždy. Žij, jako bys měla zemřít dnes.

(upraveno)



Vaše Kathy

Kam dál